Na tretí deň

1. dubna 2018 v 20:18 | J.A.S.


Výsledok vyhľadávania obrázkov pre dopyt zmrtvychvstanie





A v tretí deň sa vám ukážem...

A to ukázanie už nenieslo telo pozemské, to bolo premiestnené niekoľkými učeníkmi, ktorí Ježiša milovali, aby nedošlo k jeho zneucteniu. Preto telo sa nenašlo v hrobe, kde bolo po ukrižovaný uložené.


Čo je pozemské, to musí ostať zákonite na Zemi, nech už ho nosí aj sám Syn Boží.

Dôkazov je viac, že to tak bolo, že Ježiš už nenosil telo pozemské, Mária Magdaléna ho nespoznala, tak ako dvaja učeníci, s ktorí s ním išli po ceste a rozprávali sa s ním hodnú chvíľu, tak ako prišiel medzi učeníkov, hoci dvere boli zatvorené...

Áno, Syn Boží sa na tretí deň ukázal, ostal tu ešte nejaký čas, lenže nie v tom pozemskom tele, ale v tele jemnohmotnom, ktoré tiež odložil, tak ako všetky obaly, až ostalo už len to Božie, keď sa navrátil k svojmu Otcovi Bohu, ktoré boli nutné, aby mohol sem na Zem prísť a dať ľudstvu Slovo Božie!

"VELIKONOČNÍ JITRO zalilo celou zemi zářivým světlem. Ke hrobu Syna Božího
se vydalo několik žen. Mlčky kráčely mezi poli a na jejich tvářích
bylo vidět hlubokou vážnost. Brzy došly ke hrobu, ale zděšeně hleděly na
zející otvor před sebou. Opodál ležel odvalený balvan.

Rozechvělé ženy vstoupily do úzkého hrobu. Byl prázdný! Na zemi ležel
kus plátna, jediné, co po Ježíši zbylo…

V JERUZALÉMĚ seděl Jan u Marie. »Splnili jsme tvé přání, matko. Zanesli
jsme jeho mrtvé tělo tam, kam sis přála! Teď je v bezpečí, chráněno před
lidskou zvědavostí a zvůlí. Lid se nikdy nedoví, kde je jeho tělo pochováno.

«
A během jeho řeči se jim zjevil Syn Boží. Oběma rukama jim žehnal
a usmíval se na ně.

Jan uchopil Marii za ruku: »Vidělas ho, máti?«

»On žije, je s námi,« odpověděla tiše Maria.
Pak sklonila hlavu a potichu řekla: »Jane, teprve teď, kdy mám většinu
života za sebou, jsem dospěla k poznání, že uplynul jako krátký okamžik,
který jsem nechala minout bez užitku. Až do této chvíle jsem nepochopila
smysl svého života!« Zvedla ruce.

»Pane! Nejsem hodna být nadále Tvou služebnicí.« Zmocnilo se jí zoufalství.
Jan mlčel. Nenašel žádné slovo útěchy.

Konečně se Maria vzchopila. Vstala a sbalila si své věci.

»Kam tě to žene?«

»Chci domů, pokusit se najít klid v péči o své syny a v práci pro ně.«

»A myslíš si, že by to bylo správné? Myslíš, že tím napravíš, v čem jsi
pochybila? Místo abys teď radostně napnula všechny své síly a sloužila
Ježíši, chceš se vrátit do všedního života? Potřebují tě tvoji synové tak
nutně? Cožpak nemáš povinnost být radostným člověkem a sloužit svému
Bohu?«

Maria beze slova pohlédla na Jana. V jejím nitru probíhal boj. Pak v ní
však jasně, vítězně vzplálo vše, co bylo léta v klidu. Mariina tvář se naráz
změnila: »Ano. Chci mu sloužit!«

Jan jí podal obě ruce…

Oba opustili město. Maria se ještě jednou vrátila domů a uspořádala
všechny své záležitosti. Po svatbě nejstaršího syna svěřila všechno jeho
ženě a rozloučila se."

Z knihy - Z Doznělých Tisíciletí.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama