Zelený štvrtok

28. března 2018 v 20:17 | J.A.S.
Výsledok vyhľadávania obrázkov pre dopyt judašov bozk



Opäť je potrebné niečo pripomenúť, že Zelený štvrtok bude raz a navždy dňom veľkej zrady na Synovi Božom Ježišovi!

Čím je a ostane Zelený štvrtok pre ľudí, pre ktorých je ozaj Boh a jeho Pravda na prvom mieste? Ostane vždy len dňom veľkej zrady, aby mohla byť zákerným a ľstivým spôsobom obžalovaná Božia Láska, ktorá sa stala človekom, a ktorá prinášala pred 2000 rokmi záchranu a spásu pre ľudstvo vo svojom svätom Slove, a tak aby následné bola umlčaná smrťou na kríži ako nejaký zločinec!

Ale Pravda sa nedá umlčať, Pravda vždy časom vyjde najavo, vždy, tak ako v prípade nevinnej smrti Syna Božieho Ježiša, ktorá vždy ostane tým najhorším zločinom, ktoré ľudstvo spáchalo na Spasiteľovi ľudstva Ježišovi! Aj o tom prišlo skutočné hľadajúcim vysvetlenie opäť skrze Svetlo, skrze jeho Slovo - Posolstvo Grálu, ktoré ľudstvu podal sám Syn Svetla Duch Pravdy IMANUEL Abdrushin, aby aj v tejto veci došlo naplnenia prísľubu Pána Ježiša, o príchode Ducha Pravdy tesné pred Veľkým súdom...,, Keď však príde On, Duch pravdy, uvedie vás do všetkej pravdy!"

Zajtra bude teda Zelený štvrtok, deň keď bola zradená Božia Láska Ježiš, jedným z jeho učeníkov. Preto si pripomeňme v tento deň túto udalosť a pokúsme sa ju naplno prežiť a precítiť v duchu, udalosť, ktorá sa vtedy odohrala, keď bola Božia láska zrádzaná, vysmievaná, krivo obžalovaná, ponižovaná a nakoniec na základe krivých obvinení ukrižovaná a zabitá! Nech bude to pre nás raz a navždy mementom a poučením!

Čo je viac, položiť pozemský život za Pravdu, hoci ho stratím, alebo mlčať, nestratiť ho, ale padnúť?

Teda otázka vždy bude znieť takto: Čo som ochotný urobiť preto, aby som Pravdu nezradil? Nato nech si každý odpovie sám…

"PŘÍŠTÍHO DNE dal Ježíš připravit večeři pro své učedníky. Tak jako každoročně chtěli společně pojíst velikonočního beránka.

Když se Jidáš vrátil do Betanie, uslyšel o chystané večeři a polekal se. Měl ještě celý večer strávit v přítomnosti toho, jehož nyní nenáviděl. Pomyšlení na to mu připadalo nesnesitelné!

Vynaložil všechnu svou sílu, aby nebyl učedníkům nápadný.

Toho večera byl Ježíš dojatý a téměř smutný. Věděl, že je to naposled, kdy jí v kruhu svých učedníků. Všichni seděli u dlouhé tabule a hleděli na Ježíše plni očekávání, že pronese slova, která večeři požehnají.

»Vezměte a jezte…«

Podívali se směrem, odkud se slova ozvala. Jidáš si je polohlasně řekl sám pro sebe při vzpomínce na dřívější dny, kdy je pronášel Ježíš.

Ježíš toho však nedbal, jeho tvář zvážněla.

Pravil: »Otče, děkuji Ti, že jsi v každé době se mnou! Požehnej tuto večeři - poslední, kterou požívám v míru a pokoji.

Požehnej tento chléb, který dávám učedníkům jako své tělo, jako jsem se dával všem, kdo hladověli po nebeském chlebě.

Požehnej toto víno, ať se světu stane symbolem mé krve, která bude prolita, aby bylo možno odpustit hříchy.

Vezměte tento chléb, učedníci moji, a kdykoliv jej budete při večeři po- žívat v mém jménu, myslete přitom na mne. Já jsem živý chléb země, jehož nikdy nebude nedostatek, pokud po něm bude jediný člověk toužit.

A vezměte na mou památku toto víno. Je to má krev, kterou zanedlouho bude země pít, aby opět obdržela sílu k životu. Moje krev, živý Duch mé- ho Otce, se rozleje po zemi a očistí vás ode všech vin, budete-li žít tak, jak jsem vám pravil; neboť je vydána za Slovo. Tento proud života nikdy neustane, jestliže ho vy lidé násilně nepřerušíte svým temným chtěním.«

A Ježíš lámal chléb a podával jej učedníkům. Pak pozvedl kalich a všichni z něho pili.

Po jeho pravém boku seděl Jan, po levém Petr. Řekl jim:

»Proč jste tak smutní? Hleďte, po mně přijde někdo další a ten bude moci dát zemi více viditelného než já. Obnoví světy a pod jeho nohou vaše země rozkvete do netušené krásy. Bude řídit zemi z výšin a pohlížet na ni a vše, co je nyní nedokonalé, dospěje k dokonalosti. Vystaví věž, která bude dosahovat až k Božímu trůnu, a přinese vám opět radost. Neplačte, neboť já jsem přišel proto, abych vám řekl, že On přijde, abyste neztratili odvahu.«

»Pane, ty nás chceš opustit?« zvolal Jan a všichni učedníci se na něho podívali.

Ježíš se zahleděl na učedníky, na každém dlouze spočinul pohledem a pravil:

»Jeden z vás mne zradí!«

V místnosti zavládlo hluboké mlčení, až se kdosi odvážil zeptat:

»Pane, jsem to já?

« Ježíš se díval před sebe a neodpověděl. Vtom Jidáš vstal a odešel. Zamířil do Jeruzaléma, ke Kaifášovi.

Kaifáš mu dal peníze… a zeptal se:

»Jsi se svou odměnou spokojen?«

Jidáš neodpověděl a vypotácel se ven do noci!

PO VEČEŘI ŠEL Ježíš s učedníky tichou nocí do Getsemane. Vstoupili do rozlehlé zahrady. I pravil Ježíš:

»Počkejte zde, půjdu dál do zahrady, abych se modlil. Jane, Jakube a Ondřeji, vy mi zůstaňte nablízku.«

Petr se prosebně zeptal: »Proč mě nechceš nechat po svém boku? Nejsem toho hoden?«

Ježíš se na něho smutně podíval.

»Věz, že teď smím mít vedle sebe jen věřící, Petře! A věz, že ty budeš kolísat jako třtina ve větru; neboť dříve než kohout třikrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš!«

»Pane,« ujišťoval Petr, »jak si můžeš něco takového myslet? Tebe, svého Pána, nikdy nezapřu!«

Ježíš potřásl hlavou. »Již nyní ti to chci odpustit, Petře.«

S těmito slovy v doprovodu tří jmenovaných učedníků odešel. Za chvíli se zastavil a pravil jim:

ň»Zůstaňte zde… a bděte!« Samoten šel dál, až již necítil ničí blízkost. Pak klesl na kámen a odpo- číval.

Modlil se k Bohu. Teď věděl vše! Věděl o všem, co ho čeká. Páska, kterou měl dosud na očích, spadla. Sváděl boj s tělesností; v této hodině odkládal to, co ho tak úzce spojovalo s jeho tělesným obalem. Odpor byl natolik silný, že na sobě, na svém těle, bolestně cítil zákony svého Otce. Na sobě samém musel Ježíš prožít, jak zásah do života způsobí duši bolesti, které ji na dlouhou dobu ochromí.

Ježíš prožíval předem svoji vraždu a snášel ji tak dlouho, dokud ji nepřekonal. Snášet tento násilný zásah do Božích zákonů bylo pro Ježíše těžší než pro nějakého člověka. Bez hodiny v Getsemane by lidé museli vidět Ježíše trpět tak silně, že by konce jeho tělesného umírání nedohlédli. Bez této přípravy by Ježíš stěží mohl být zbaven tělesných bolestí. Vždyť byl božský!

A Bůh uchránil svého Syna před tím, aby se musel před lidmi odhalit. Poslal mu pomocníky a ti byli u něho a utěšovali ho. Dolů se snesl anděl a posílil zápasícího novou silou.

Když všechno pominulo, Ježíš vstal a vydal se opět k učedníkům. Jeho tvář byla zjasnělá. Našel je však, jak spí. Probudil je a pravil:

»Cožpak jste nemohli bdít ani hodinu, jak jsem vás o to prosil? Pojďte, chvíle nadešla!«

Opustili getsemanskou zahradu a nalezli ostatní učedníky u vchodu, jak i oni spí.

Ježíš neřekl ani slovo a šel napřed, zatímco Jan vzbudil ostatní, aby je také následovali.

Zdálky se blížily kroky a brzy se ze tmy vynořili muži ozbrojení meči. V jejich čele kráčel jakýsi člověk, který se jen s námahou držel zpříma… Jidáš. Když došli k Ježíši, přistoupil těsně k němu, políbil ho na tvář a řekl:

»Buď zdráv, Mistře!«

To bylo znamení pro vojáky. Chopili se Ježíše a spoutali ho. Petr chtěl přispěchat Ježíšovi na pomoc. Ostatní učedníci stále ještě nechápali, oč se jedná. Ježíš pravil Petrovi:

»Nech je vykonat, co jim bylo poručeno, Petře!«

A šel dobrovolně s vojáky.

Průvod míjel ženu. Stála na kraji cesty a chtěla se dostat k Ježíšovi… byla to Maria. Uviděla Jana a Jan uviděl ji a napadla ho slova, která mu Ježíš řekl již dlouho předtím. Ujal se proto matky Marie a zavedl ji domů.

Vojáci přivedli Ježíše před dům velekněze, jak měli poručeno. Kaifáš vyšel ven. Změřil si Ježíše pohledem a odhadoval ho. Ježíš zavřel oči. Tu se Kaifáš rozlítil a poručil:

»Předávám ho římskému místodržícímu, Pontiu Pilátovi. Zaveďte ho k němu.«

Vojáci strčili do Ježíše a ten šel opět s nimi. Před domem Pontia Piláta stála lůza. Věděla již o Ježíšově zatčení a čekala na průvod.

Brána do dvora byla dokořán otevřená. Vojáci se svým zajatcem vešli dovnitř, následováni učedníky a hlasitě pokřikujícím lidem.

Na dvoře stál Říman, který v Jeruzalémě zastával úřad místodržitele. Znuděně čekal na muže, jehož mu farizejové vydali. Co se asi skrývá za člověkem, kterého Židé sami obžalovali? Když před ním Ježíš stanul, krátce si ho prohlédl a zeptal se:

»To jsi ty, kdo si říká židovský král? Ubožáku, jak můžeš být tak velikášský?«

»On tvrdil ještě víc!« řval lid. »Řekl, že je Kristus, Syn živého Boha!«

»Po tom mi nic není,« zamumlal Pilát. Opět se obrátil k Ježíšovi. »Je pravda, co říkají kněží? Chtěl ses dát korunovat za židovského krále?«

Učedníci toužebně čekali, že Ježíš řekne ne, ale Ježíš Římanovi neodpověděl. Pilát proto nařídil:

»Hlídejte ho. Zítra bude ještě čas ho vyslechnout. Zdá se, že je neškodný.«

Pak se vrátil do domu.

Učedníci se zděšením pozorovali, že se lůza odvážila přiblížit k Ježíši a obtěžuje ho. Vojáci se posadili v koutě dvora a hráli v kostky. Nevšímali si již zajatce, který je tak ochotně následoval a jehož stejně jako Pilát nepovažovali za nebezpečného.

Lid si však tropil žerty z Ježíše sedícího na otepi slámy. Nepohnul se, ať se dělo cokoliv. Lidé na něho plivali a posmívali se mu. Uvili z trní věnec a vtiskli ho Ježíšovi na hlavu, až se mu po spáncích řinula krev. Strhli mu s ramen plášť a bili ho.

Ježíš zavřel oči a po tváři se mu rozlila červeň studu. Styděl se za lidi! Učedníci šli k vojákům a prosili je, aby řádění lůzy učinili přítrž. Vojáci jejich proseb nedbali. Jakub vzal proto jednoho z nich za ruku a nutil ho, aby se podíval.

»Běž tam a vyžeň ten lid,« prosil.

Říman se udiveně podíval na učedníka. Úpěnlivá prosba v jeho očích na něho zapůsobila. Přesto pohrdavě poznamenal: »Vy Židé jste k politování, že nectíte své vlastní bratry a neumíte je ochránit!«

»Není snad pouliční lůza všude, i v Římě?« zeptal se Jakub. Po jeho slovech Říman vstal a šel ke zdivočelé tlupě.

»Nechte ho, nebo vás dám vyhnat!« zahulákal. Teprve pak Ježíše nechali. Brzy poté přišel do dvora i Jan. Vrátil se od Marie a pátravě se rozhlížel, kde jsou učedníci. Vtom uviděl Ježíše.

»Pane!« zvolal a přistoupil k němu.

Ježíš slyšel jen jeho zvolání. Otevřel oči a zadíval se do Janovy tváře stažené bolestí. Pak mu víčka opět klesla. Jan zvedl plášť a zakryl jím ramena svého Pána. Posadil se vedle něho a čekal s ním celou noc. Chtěl Ježíši sejmout trnovou korunu, ale Ježíš mu v tom rukou zabránil. Jan se proto již neodvážil se ho dotknout.

Konečně začalo svítat.

Kromě Jana byli učedníci rozptýleni a zčásti seděli poblíž východu. Petr se postavil před bránu. Kolem něho šla jedna ze služebných domu, bystře se mu zadívala do tváře a zeptala se:

»Nejsi i ty jeden z těch, kteří patří k zajatci?«

Petr odpověděl: »Toho člověka neznám!«

Služka však řekla: »Nezapírej, už jsem tě s nimi viděla.«

A Petr opět pronesl: 285 »Nevím, o kom mluvíš?«

Služka se rozhněvala a vylála mu: »Lžeš, vždyť jsi jeho učedník!«

Také Petr vzplanul hněvem a silným hlasem prohlásil: »Toho člověka neznám a nezáleží mi na něm!«

V té chvíli kohout třikrát zakokrhal a Petr vyšel ven a plakal."

Z Doznělých Tisíciletí

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama