Je dokonané!

30. března 2018 v 20:09 | J.A.S.

Súvisiaci obrázok

Doznelo ,,Hosana", následne je Ježiš zrádzaný, mučený, posmievaný, a nakoniec ukrižovaný tými, ktorí už dlhý čas to pripravovali. Pravdu a Boha ozaj nemilovali, inak by tak nekonali, len po jednom bažili, aby hlásateľa Pravdy umlčali, aby tak nestratili moc nad ľuďmi.


Je dokonané!, to mohli všetci počuť, prizerajúc sa na tento zločin, na túto úkladnú vraždu. Brána raja, ktorá sa otvárala, sa zavrela. Veľká bolesť a smútok prebehla celým stvoreným, že až kam je schopná zájsť ľudská zlovôľa, kde BOH a cit už nemá miesta. Kde temno vládne, tam lásky a dobra už pomaly niet.


Len syčanie hadov bolo počuť, mysliac si, že víťazstvo je na ich strane. Ale Ježiš v tej chvíli stal ako víťaz, nebál sa položiť svoj život za Pravdu, ktorú hlásal, v tej chvíli bol oslobodený od ľudskej zlovôle a tyranii! Nezlomilo ho nič a nikto. Ich prehra bola v tej chvíli dokonaná, a oni to vedeli. Preto ten posmech pod krížom, lebo zúfalstvo a strach v nich a okolo nich sa začal ešte viac stupňovať. Oni vedeli, že čo ich zato čaká, a predsa to urobili, mysliac si, že aspoň takto vyhrajú nad Bohom. Ale opak bol pravdou, zákony Boha pracujú s úplnou presnosťou, bezohľadne a neúprosné, nepýtajúc sa, či si niekto myslel, že bol v práve alebo nie, ale či to bolo v súlade zo zákonmi BOHA a s jeho vôľou! Preto ten strach ich tvárach. Preto to zúfalstvo a hrôza, lebo oni vedeli, čo ich bude už čoskoro očakávať. Preto aj to besné prenasledovanie, ktoré sa dialo potom, lebo strach, hrôza a zúfalstvo im nedalo už pokojné spať. A pokojný spánok neprichádzal...a neprichádza, len zúfalstvo, hrôza, strach a prehra v radoch tých, ktorí siahli na život Ježiša! To je ich výslužka, to je ich batoh, ktorý si nesú už dlhé veky, pokiaľ si svoju vinu nepriznali, pokiaľ si svoju vinu, tak ťažkú neodčinili.


Zelený štvrtok je dňom tej najväčšej zrady, a Veľký piatok je dňom úkladnej vraždy! A napriek tomuto faktu sa to oslavuje, už veľmi dlhý čas, ako Bohom chcene dianie. Ale opak je pravdou, ale to cirkevný svet nezaujíma, hlavná vec, že žije v tom veľkom omyle, že to tak bolo Bohom chcené...


Ľudstvo sa zvrhlo ešte viac, lebo verilo viac cirkvám ako Bohu. Preto blúdi a padá, lebo stále nechápe, že oslobodenie a vzostup nevedie skrze túto úkladnú vraždu Spasiteľa, ale len skrze Slovo, ktoré nám tu zanechal.



2000 rokov na nápravu stačilo, teraz prichádza veľké zúčtovanie pre každého...!!!

"Před Pilátovým domem se shromáždil velký dav lidí. Pověst o Ježíšově zatčení se přes noc rozšířila po celém Jeruzalémě. Židé se cítili být podvedeni. Byli přece připraveni, že o velikonocích rozpoutají povstání, a Ježí- šovo zatčení jim v tom zabránilo.

Všemi ulicemi probíhali hlasatelé a zveřejňovali vyhlášku kněží, že Ježíš je vinen rouháním se Bohu. Lidé se sbíhali k Pilátovi. Jejich rozhořčení neznalo mezí.

Zapomněli na Ježíšova slova, která se dotkla jejich srdcí. Všichni teď měli v srdcích jen hněv a zklamání. Proklínali ho! Chtěli jeho smrt stejně, jako ji chtěli kněží. Stáli všichni na straně kněží, protože zvěst, kterou kněží vyslali, byla tak pobuřující, že je zmátla. Každé slovo bylo otráveno a pálilo je. Nedopřávalo čas k úvaze.

Tak byla vzbuzena nálada proti Ježíšovi. Ale to Pilát netušil, když vstoupil na balkón svého domu, aby v tento den jako každoročně propustil lidu jednoho z vězňů. Zeptal se, koho má osvobodit, zda loupežného vraha Barabáše nebo Ježíše. Velmi se podivil, když dav rozhodl proti Ježíšovi. poodstoupil zpět a dal přivést Ježíše k sobě na balkón. Jakmile lid spatřil Syna Božího, začal křičet.

Pilát si to neuměl vysvětlit a pokusil se přesvědčit lid o Ježíšově nevině. Zdola se však ozval ještě divější ryk.
»Ukřižuj ho!« vykřikl pronikavý hlas a lidé se bouřlivě přidali: »Ukřižuj ho!«

Pilát stále ještě váhal:
»Neshledávám na něm žádnou vinu!«

Jeho slova padla jako kapky vody do ohně. Zasyčela a proměnila se v páru. Přesto nebyl Pilát ochoten dát tohoto muže ukřižovat. Chtěl ho zachránit.

Náhle však padla výhrůžná slova z úst, která nepatřila obyčejnému člověku z lidu. V davu stál nepoznán jakýsi člověk… Kaifáš! A hrozil Pilátovi, že porušuje svou povinnost! Je totiž povinností každého Římana dát velezrádce popravit!

To nemohl říci nikdo jiný. Tato lest by nenapadla nikoho jiného. Mohl na to přijít jen Kaifáš, který Ježíše strašlivě nenáviděl a svou školenou špatností ihned poznal tuto poslední příležitost.

Zvítězil tak nad Římanem Pontiem Pilátem. Ten pokrčil rameny a ponechal Ježíše jeho osudu.

Učinil, co mohl učinit. Víc nemohl. Co mu záleželo na tom, zda je na světě o jednoho dobrého člověka víc nebo míň? Nemohl přece pro něho dát v sázku své postavení!

Ježíše opět uchopili muži hrubých pěstí a postrkovali ho vpřed. Naložili mu na rameno kříž a trnovou korunu mu přitiskli pevněji na hlavu. Pak zamířili na Golgatu.

Cesta tam byla těžká a dlouhá. Lidé stáli po stranách cesty a zvědavě přihlíželi. Ježíš kráčel pod tíhou kříže tak rychle, jak jen mohl, ale jeho tělo bylo již příliš vysíleno. Když se ubíral touto cestou, bylo v něm málo myšlenek. Jen jednou měl dojem, že slyší svou matku. Vzhlédl a spatřil Mariin obličej. Maria stála zaklíněna v davu a v očích měla výraz zoufalství.
Usmál se na ni, aby ji uklidnil.

Kříž tížil Ježíše stále víc a strhával ho téměř k zemi. Náhle uslyšel, jak jeden z vojáků říká:
»Vždyť nám umře už na cestě! Nemůže kříž dál nést.«

Ježíš viděl lidi již jen jakoby přes hustou mlhu. Slova kolem sebe už té- měř nevnímal. Cítil, jak se mu podlamují kolena, a najednou ležel na zemi.

Tento kratičký klid na něho působil blahodárně. Ježíš by tak nejraději ležel dál a už se neprobudil. Ucítil ale, jak ho někdo kopl do boku. Vzchopil se proto k další cestě.

Kříž teď nesl kdosi jiný, Ježíš však již nic neviděl. Nevěděl, jak se dostal na Golgatu. Věděl jen, že došli na místo, protože když chtěl pokračovat v cestě, zadrželi ho. Nejistě stál a vyhaslýma očima hleděl kolem sebe.

Za hlasitých povelů vojáci vztyčili kříž. Pak přistoupili k němu. Tři muži z něho tvrdou rukou strhli plášť i oděv. S křížů, které již na Golgatě stály, se ozýval křik. Viseli na nich dva zloději čekající na smrt. Ježíš zvedl oči a pohlédl do jejich zkřivených tváří.

Cítil, jak mu vojáci omotávají kolem těla provazy a jak ho pomalu vytahují nahoru. Na jeho smysly se ukládala mlha. Pak jím však projela pronikavá bolest a přivedla ho opět k vědomí. Hřebem mu probili nohy; jako oporu měly pod sebou jen malý špalíček dřeva. Ježíš pevně sevřel rty. Neozval se ani hles bolesti… nic…! Také když mu probíjeli ruce hřeby, zůstal Ježíš zticha.

Schýlil hlavu a brada mu spočívala na prsou. Nikdo nepozoroval, že trpí. Nekřičel a to znovu popudilo lůzu proti němu.
»Jestliže jsi Syn Boží, pomoz si sám! Ty jsi ale pomáhal jen jiným! Podívejte, sám sobě pomoci neumí. Sestup s kříže!«

Taková slova pronikala vzhůru k ukřižovanému. A zloděj visící vedle něho škubal provazy, jimiž byl připoután, a posmíval se mu, ještě když umíral. Vtom z druhé strany zazněl bolestný hlas:
»Pane, vzpomeň si na mě, až půjdeš do svého království!«
A Ježíš poprvé po delší době promluvil:
»Ještě dnes budeš v ráji!«
Jeho smysly opět obestřelo šero. Ježíš neviděl lidi plačící pod křížem.

Jen jednou ještě procitl a podíval se na hlavy těch, kteří pro něho truchlili. Uviděl Marii, vedle ní Jana a vlídně pravil:
»Pohleď, to je tvůj syn. A Jane, to je tvá matka!«

Lidé se znovu začali posmívat. Tu Ježíš pravil:
»Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.«

Pak nastalo ticho.

Teprve po několika hodinách otevřel Ježíš ještě jednou oči a poprosil o vodu, protože žíznil.

Jeden z vojáků vstal od hry v kostky a na tyči mu podal namočenou houbu. Potom bylo všechno opět jako dříve…

Ježíš byl již téměř v bezvědomí. Ještě jednou před něho předstoupil Lucifer. Ježíš se ulekl a zvolal:
»Otče, proč jsi mne opustil?«

Tu zlý zmizel a Ježíš spatřil nepřehledné zástupy světlých pomocníků. Poznal je, všechny, kdo ho doprovázeli na zemi, a naplnila ho blažená radost. Se rtů mu tiše splynulo:

»DOKONÁNO JEST!« "

+

A PŘED
ZRAKY VIDOUCÍHO OPÃT ZAPLANULA SLOVA.
VELIKÁ, SVĚTLÁ A VZNEŠENÁ,
HROZIVÁ, A PŘECE ZASLIBUJÍCÍ, ZÁVAŽNÁ.

TVOR SE POSTAVIL
PROTI LÁSCE A ZÁKONU.
NYNÍ BUDE NÁSLEDOVAT SOUD!´


TÍM SE SPLŇUJE DRUHÉ DĚNÍ V MEČI.
PÍSMO ZAHALILO KRVAVÉ RUDÉ VLNĚNÍ.
Z NĚHO VÍTĚZNĚ VZNIKL ZÁŘÍCÍ KŘÍŽ V KRUHU
A ROZPTÝLIL VŠECHNO TEMNÉ
KNIHA VELIKÉHO STVOŘENÍ VŠAK
NYNÍ ZŮSTALA ZRAKŮM OTEVŘENA!


Z knihy - Z Doznělých Tisíciletí.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama